M. Schnierer - Hudba 20. století

Kniha představuje základní přehledné systematické poučení o hudbě 20. století. Text nezatěžuje slovníkovými údaji, které jsou každému studentovi běžně dostupné, ale především osvětluje východiska, jejich návaznost a inspirační zdroje hudební tvorby, které takto může podat jen zkušený pedagog.
Látka je vykládána v hlavních vývojových proudech. V 1. polovině 20. století podle doznívání romantismu, směru organizace skladby přes neofolklorismus až k neoklasicismu. Ve výkladu 2. poloviny 20. století přistoupil autor na základě didaktických zkušeností k dvojí metodě. Po náčrtu kompozičních technik a prostředků následuje chronologicky seřazený výběr nejdůležitějších osobností. texty obsahují kapitolu o hudbě elektroakustické, konkrétní, experimentální aj. Není vynechána česká tvorba, která sleduje kompoziční vývoj několika generací skladatelů.
Rozsah 295 stran, formát A5.

Obsah:
Slovo úvodem, k vývoji artificiální hudby 1. poloviny 20. století, pozdně romantická fáze v artificiální hudbě, pozdně romantická fáze v české hudbě od přelomu 19. a 20. století, impresionismus v hudbě, k operní tvorbě 20. století, osobnosti průkopníků moderní hudby 20. století, k původu atonálního, dodekafonického a seriálního myšlení v hudbě, expresionismus a II. vídeňská škola, Arnold Schönberg, Alban Berg, Anton Webern, žáci a pokračovatelé, hudba mikrointervalová a Alois Hába, Neofolklorismus a jeho místo v hudbě 20. století, úloha lidové písně v díle L. Janáčka a V. Nováka, Leoš Janáček, Vítězslav Novák, tvůrčí neofolklorismusve východní karpatské oblasti, Béla Bartók, shrnutí principu Bartókova neofolklorismu, Zoltán Kodály, George Enescu, radikální neofolklorismus Igora Stravinského, následný neofolklorismus v evropské hudbě 1. poloviny 20. století, tvůrčí pohledy na vztah lidové písně a české artificiální hudby 1. poloviny 20. století, folklórní principy v základech slovenské hudby 20. století, renesance starých metod a forem a jejich inovace v hudbě 20. století, neoklasicismus - neobaroko, k počátkům neoklasicismu v hudbě impresionistů a pozdních romantiků, úloha neoklasicismu Alberta Roussela v evropské hudbě mezi dvěma válkami, uniáverzální neoklasicismus Igora Stravinského, Neoklasické stylové znaky v díle Sergeje prokofkeva, Meziválečná Francie - Pařížská Šestka a Arthur Honneger, Ideály německé Nové věcnostive vztahu k neoklasicismu, základní principy Hindemithovy kompoziční teorie a jejich praktické uplatnění, Carl Orff, Neoklasické tendence v české hudbě mezi dvěma válkami a osobnost Bohuslava Martinů, hudební skupina Mánesa, Vyústění neoklasicismu v nové tradici, Dmitrij Šostakovič, Benjamin Britten, hlednání nezávislých cest ve Francii, Arcueilská škola, Mladá Francie a Olivier Messiaen, Nezávislí ve Francii, k hudebnímu vývoji ve druhé polovině století, dědictví II. vídeňské školy, aleatorika, hudba timbrů, hudba minimální, projektová kompozice, od syntéz nové hudby k postmoderně, nová jednoduchost, citovost - neoromantismus, úvaha o postmoderně, hudba elektroakustická, konkrétní a experimentální, elektronická hudba, konkrétní hudba, technická - počítačová hudba a vizualizace hudby, multimediální produkce, hudba grafická, experimentální, industriální divadlo, hudba inustriální, osobnosti Nové hudby v chronologickém řazení, Igor Stravinskij, Luigi Dallapiccola, John Cage, Witold Lutoslawski, Leonard bernstein, Bruno Maderna, Iannis Xenakis, György Ligeti, Luigi Nono, Luciano Berio, Pierre Boulez, Hans Werner henze, Tadeusz Baird, Karlheinz Stockhausen, Krysztof Penderecki, Alfred Schnittke, výběr z dalších skladatelů, česká hudba po 2. světové válce, skladatelé působící v Praze, Brněnská zakladatelská škola, závěr, výběr z literatury o hudbě 20. století, jmenný rejstřík